Dark Cocolate - 2. část

Ahoj, mám tu pro vás další díl :) Snad k tomu není co dodávat, takže hurá do čtení.

P.S. Děkuju moc, za krásné komentáře k minulému dílu, moc mě to těší. :3 

Ivette*

Posadila jsem se na přední sedadlo. Liam obešel auto a sedl si na místo řidiče. Nastartoval a v autě nastalo naprosté ticho, ale nebylo to takové to trapné ticho. Spíš jsme se jen každý utápěl ve svých myšlenkách.
''Vyprávěj mi o svém životě,' 'pronesla jsem do ticha. Liam se na mě podíval takovým zvláštním vážným pohledem. Bylo mu na očích vidět, že byl touhle větou z mé strany dost zaskočen.
''A co bys přesně chtěla vědět?'' řekl po chvilce. Zřejmě si musel urovnat vše v hlavě.
''Úplně všechno. Chci slyšet úplně všechno od doby, kdy ses narodil, až po teď. Chci vědět, jak to všechno vnímáš,' 'řekla jsem a sklonila hlavu k mým rukám položeným v mém klíně. Začala jsem si hrát se svým prstýnkem na ruce. ''Jak vnímáš, že se ti život změnil úplně od základů. Chci slyšet úplně všechno o svém bráškovi.'' Koukla jsem se na něj se stydlivým, ale zároveň vážným a tázavým pohledem. Liam koukal před sebe a vypadalo to, jako by mě vůbec nevnímal. Zřejmě nebylo nejlepší se ho na tohle ptát a oslovovat ho takhle. Hlavu jsem zase sklonila ke svému prstýnku. Náhle se však auto zastavilo. Nevěděla jsem, co se děje, a tak jsem vzhlédla k Liamovi. On vypnul motor a otočil se ke mně.
''Tak hele, Jazz, chci, abys věděla, že jsi pro mě hodně důležitá. Neznáme se dlouho. Vlastně se skoro vůbec neznáme, ale já chci, abys věděla, že za mnou můžeš přijít úplně s čímkoliv. Chci, abys věděla, že jsem tady vždy pro tebe. Chci, abys věděla, že ti budu největší oporou, kterou budeš potřebovat. Prostě chci, abys věděla, že ti budu nejlepším bráškou, kterého jsi nikdy neměla. A budu tě chránit. Vím, že možná bude těžké žít se mnou a být ve středu pozornosti, ale já se tě budu snažit chránit před vším. Nechci, abys zažila další zklamání. Prostě pro mě budeš ta malá sestřička, kterou musím chránit.'' Jeho slova mě neuvěřitelně dojala. Rozbrečela jsem se. Nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl. Jako by věděl, co přesně teď potřebuji. Liam neváhal a objal mě. Objetí jsem mu opětovala tak silně, že snad ani nemohl dýchat.
''Děkuju ti za všechno,'' vzlykala jsem. ''Nechápu, jak víš, co přesně teď potřebuji.''
''Víš, v naší rodině nastala taky jedna velká ztráta. Ztráta člověka, na kterém nám velmi záleželo, a který nám přirostl neuvěřitelně k srdci.'' Odmlčel se. Nastartoval auto a rozjel se. Zase se koukal zamyšleně na silnici. ''Moje sestra Nicola měla přítele. Chodili spolu dlouho a za tu dobu jsme se stali hodně dobrými přáteli. Jenže jeden den ho našli v jeho bytě…'' rozbrečel se. A mně došlo, co asi dál chtěl říct.
''Zastav!'' řekla jsem rázně. Nechápavě se na mě podíval, ale udělal to. Objala jsem ho. Tak jako on mě před tím.
''Našli ho zabitého v jeho bytě. A nejhorší na tom bylo, že ho zabil Nicole bývalý, co na něj žárlil.'' Neustále plakal.
''Ššš…'' snažila jsem se ho utišit, ale sama jsem plakala.
Po dlouhém objímání a pláči jsme se rozhodli, že pojedeme dál.
''Odpočiň si. Myslím, že toho na tebe bylo dneska už dost,'' usmál se na mě.
Je pravda, že ten časový posun, vítání s rodinou, cesta letadlem a teď ještě pláč, mi dali celkem zabrat. Opřela jsem si tedy hlavu o dveře auta a za necelých pět minut jsem o sobě už nevěděla.
***
Probudila jsem se, když auto zastavilo.
''To už jsme tady?'' zeptala jsem se rozespalým hlasem a snažila se otevřít oči.
''Ano, chtěl jsem tě odnést, ale když jsi se vzbudila,…'' řekl a usmál se.
''To bych po tobě ani nechtěla,'' usmála jsem se na něj zpět.
''Tak jdeme?'' řekl a vystupoval. Vystoupila jsem a rozhlédla se po okolí. Všude byly obří miliónové vily. Ovšem ta, co stála přímo přede mnou, se jim nemohla ani zdaleka rovnat. Byla překrásná a obrovská.
''Nechtěj mi říct, že budu bydlet s One Direction v téhle nádherné vile,'' řekla jsem s úžasem a pořád koukala na ten dům.
''Už to tak asi bude,'' uchechtl se.
Vytáhli jsme kufry z auta a odnesli je do domu.
''Takže. Kluci nejsou dnes doma. Byli u svých rodin a vrací se zítra ráno. Každopádně… Půjdu ti ukázat tvůj pokoj a cestou ti řeknu, kde co je,'' usmál se na mě.
''Dobře,'' řekla jsem a popadla svou příruční tašku. On vzal oba dva kufry a nesl je do schodů.
''Takže, první zastávka je v prvním patře, kde najdeš pokoje každého z nás. Tady je můj…'' ukázal na první dveře. ''Tadyhle je Louisův, tenhle je Harryho, tenhle je Nialla a tenhle je Zayna.'' Tak dobře. Tohle si asi stejně nezapamatuju.
''Dobře, ale pochybuji, že si to zapamatuji,'' zasmála jsem se.
''No, to je jedno. Pamatuj si zatím hlavně moje dveře,'' usmál se. A vydal po dalších schodech, které vedly ještě výš.
''Tady máme nahrávací studio a tvůj pokoj,'' usmál se. ''Je spojen s koupelnou. Zařizovali jsme ho na poslední chvíli, tak doufám, že se ti bude líbit,'' usmál se na mě a v očích měl plamínky naděje.
Vešla jsem do pokoje.

Byl naprosto nádherný, úžasný, skvělý! Prostě udělaný přesně pro mě. Běžela jsem k Liamovi a objala ho.
''Děkuju moc,' 'usmála jsem se na něj a nahodila roztomilý obličej.
''Nemáš zač. Nebylo to nic těžkého,'' usmál se na mě. ''Dole v přízemí je ještě kuchyně, obývák, vnitřní bazén, který je propojen s venkovním a sauna s výřivkou. Když budeš chtít, můžeš tam kdykoliv jít,'' usmál se na mě. Já si sedla na postel a on vedle mě.
''Jazz, povídej mi o svojí mamce. Jaká byla?'' Touhle otázkou mě dost zarazil. Koukla jsem se na něj smutně, ale zároveň jsem chtěla, abych o ní někomu mohla vyprávět.
''Pochopím, jestli o tom nechceš mluvit, ale vážně by mě zajímalo, jaká byla. Vychovala tak báječnou dceru. Musela být skvělá,'' řekl a jemně se na mě usmál.
''Byla to ta nejlepší maminka, co kdy žila. Snad nikdo se jí nevyrovnal...'' začala jsem vyprávět svůj příběh. Leželi jsme spolu v posteli. Povídali jsme si neuvěřitelně dlouho. Já mu vyprávěla celý svůj životní příběh a on mně svůj také. Pak jsem se ale podívala na mobil a zjistila jsem, že je už jedna ráno. Byla jsem dost ospalá, ale s Liamem se tak krásně povídalo. Uměl skvěle naslouchat a za to jsem mu byla vděčná. Potřebovala jsem se vymluvit z toho všeho. Pak jsem si uvědomila, že dnes…
''Dnes je to přesně měsíc, co maminka zemřela,'' řekla jsem smutně a jedna slza mi sklouzla po tváři. Liam mě bratrsky objal. Leželi jsme v objetí dlouho, že jsem o sobě za chvíli už nevěděla.
***
Ráno jsem se probudila v oblečení, co jsem měla na sobě, ale byla jsem zabalená do té voňavé deky. No jo, Liam. Musela jsem se usmát. Chvíli jsem se ještě povalovala a přemýšlela o včerejšku. Liam je vážně skvělý. Už se těším na ostatní kluky. Jestli budou aspoň z části takoví jako on, tak budu žít v nebi. V duchu jsem se zasmála a podívala jsem se na mobil. Bylo už půl druhé odpoledne, a tak jsem stala, vyndala si z kufru potřebnou hygienu a vydala jsem se do koupelny. Svlékla jsem ze sebe oblečení a hodila ho do prádelníku. Pomalinku jsem vlezla do vany a napustila si ji plnou vařící vody s voňavou pěnou. Ponořila jsem se, aby se mi namočily vlasy a potom jsem je napěnila... Ve vaně jsem ležela asi hodinu, ale potřebovala jsem to.
Uvědomila jsem si fakt, že tady kluci už asi jsou, a tak jsem rychle vylezla z vany, osušila se a stoupla jsem si před zrcadlo. Vlasy jsem si vyfénovala a ty se stočily do svých obvyklých loken.
Namalovala jsem si trochu řasy a namalovala jsem si linky. Dala jsem si na pusu lesk a šla jsem zpět do pokoje. Z kufru jsem si vytáhla nějaké oblečení, jako volné bílé delší tričko a černé legíny s barevnými potisky. K tomu jsem si vzala papučky, co nosím na doma a svetřík. Ze stolu jsem si vzala svůj mobil a pomalu jsem se vydala dolů.
Scházela jsem schody a v prvním patře jsem se potkala s Liamem.
''Ahoj,'' usmála jsem se na něj.
''Ahoj. Včera jsi usnula a já tě nechtěl budit, tak jsem tě je zabalil do deky a odešel. Nevadí?'' usmál se na mě.
''Ne, blázníš? Děkuji moc. Jsi skvělej.'' Objali jsme se. Asi to za chvíli bude náš rituál.
''Tak co? Jsi připravena se seznámit s těma bláznama?'' zasmál se.
''Jo. Už se na ně moc těším,'' usmála jsem se a on přehodil svoji ruku přes moje ramena. Scházeli jsme dolů a já jsem slyšela mužský smích, který se rozléhal po celém přízemí. Ten smích mi vykouzlil usměv na tváři…