utorok 11. februára 2014

Dark Chocolate - 1. část

Tak a je tady další díl :) Doufám, že se vám bude líbit. 
P.S. Chtěla jsem vám poděkovat za hezké komentáře k minulé části. Jsem ráda, že se vám povídka líbí (a to jsme mimochodem, teprve na začátku :D) a doufám, že se budu moct u této části zase zaradovat, díky vaším komentářům (které doufám budou :) ).
Love ya.
Ivette*
Jsem v hale na letišti. V uších mám sluchátka a poslouchám svoje oblíbené Reggae. Nevnímám okolí. Mám ještě pár minut, než nás vyzvou, abychom nastoupili do letadla, a tak jsem se rozhodla, že na chvíli úplně vypnu. Myšlenky mě ale neposlouchaly a neustále mi utíkaly k jedné jediné osobě. Máma. Máma. Máma. Už zase se mi draly slzy do očí. Musím být ale silná. Jestli mě tam ze shora sleduje, určitě nechce, abych se trápila, proto jsem se snažila nemyslet na ni a přemýšlela jsem o Anglii. Jaké to tam asi bude. Z myšlení mě ale vytáhlo už zmiňované hlášení. Cestující letadla… dál jsem to nevnímala. Jen jsem se zvedla, popadla knihu, kterou jsem měla nachystanou do letadla a svoji příruční tašku, ve které jsem měla všechny důležité věci jako mobil, peněženku, doklady, a taky dárek pro moji budoucí rodinu a vydala se do letadla. Každému jsem přivezla malý dárek tam od nás. Byly to jamajské náramky. Je to sice maličkost, ale doufám, že jim udělají radost.
***
Sedím na svém místě zhruba vprostřed letadla, v sedadle u okna. Sluchátka jsem od doby, co jsem přijela na letiště, nevyndala z uší. Čtu svoji knihu, ale cítím, že asi každou chvíli usnu. Ty proplakané dny mi dávají zabrat. Odložila jsem tedy knihu do kapsy na sedadle přede mnou a uvelebila jsem se tak, aby se mi pohodlně spalo.
***
"Slečno,'' slyším tichý příjemný hlas nějaké ženy. "Slečno.'' Teď je to už hlasitější. Otevřu tedy oči a vidím letušku, jak se nade mnou sklání. "Slečno, za malý okamžik budeme přistávat,'' řekla mi mile s úsměvem.
"Jistě. Děkuji za probuzení.'' Mile jsem se na ni usmála. Tedy, alespoň jsem se o to snažila. Pilot nás kontrolkou nad sedadly požádal, abychom se připoutali a nepouštěli elektronická zařízení.
***
Zhruba po patnácti minutách už stojím v hale u pásu a čekám na svůj kufr. Konečně vidím můj černý obří kufr, na kterém je přišito I love Bob. Je tím myšlen Bob Marley. Celá výšivka je žluto červeno zelená. Ještě si pamatuji, jak mi ji maminka šila. Musela jsem se pousmát, sice se mi oči zase zaleskly, ale nemohu neustále plakat.
Poberu tedy svoje zavazadla a pomalu se vydávám na pospas novému životu. Karen by mě měla čekat v hlavní hale. Prý bude sama, zbytek rodiny je doma.
Vycházím z těch dveří a vidím Karen stát přímo naproti mně. Už vím, jak vypadá, protože když jsem jí psala, že přijedu, obratem mi poslala svoji fotku, abych věděla, jak vypadá. Přišla jsem k ní a ona mne objala.
"Konečně tě poznávám i jinak, než přes tvůj úhledný rukopis.'' Maminkovsky se na mě usmála.
"Já jsem taky ráda, že tě vidím konečně na živo. Proč jsi přijela sama?'' zeptala jsem se zvídavě.
"No, moje děti měly dopoledne ještě nějakou práci, a tak řekly, že pak dorazí k nám. A Geoff zařizuje něco ohledně naší cesty. Je mi opravdu líto, že tady teď asi půl roku nebudu, ale nedalo se to už změnit. A moje děti se na tebe už těší,'' řekla s úsměvem na tváři a pomohla mi s věcmi.
"Aha. Karen, to vůbec nevadí, že tady nebudete. Nemohli jste tušit, že se to stane zrovna teď,'' řekla jsem smutně a ona mě objala kolem ramen. "A já se taky těším. U koho budu bydlet?'' zeptala jsem se zvědavě.
"To vlastně ještě nevíme. Jsme všichni dost pracovně vytížení, ale nejspíš můj syn. Moje dcery mají každá svůj život a žijí s partnery, a tak bude nejlepší, když tě dáme jemu,'' usmála se na mě.
"Karen?'' Zvedla jsem k ní zrak, zatím co jsme šly směrem k autu.
"Ano?'' koukla na mě.
"Děkuju,'' odpověděla jsem jí bez úsměvu, ale snad tam bylo slyšet vše, co jsem jí tím chtěla říct. Zastavila se.
"Ale jdi ty. Jednou jsem tvé mamince slíbila, že tě budu vychovávat, jako bys byla moje vlastní, i když myslím, že ty už ani žádnou výchovu nepotřebuješ, a také to dodržím,'' usmála se na mě a objala mě.
Nasedly jsme do auta a vyjely.
***
Zastavily jsme před jejich domkem. Vypadal útulně. Vyndaly jsme moje věci z kufru a šly k domovním dveřím. Karen strčila klíč do zámku a otevřela.
"Jsme doma,'' zavolala na celý dům.
"My jsme v obýváku.'' Slyšela jsem ženský hlas. Postavily jsme tedy moje kufry do předsíně a vydaly se za ostatními do obývacího pokoje.
"Ahoj,'' řekla Karen. Já se jí krčila za zády a pozorovala jsem osazenstvo tohoto domu. Musím říct, že vypadají mile. První žena se světlými vlasy, které svojí barvou upoutaly moji pozornost. Byly totiž skoro úplně bílé. Mohlo jí být tak kolem dvaceti, ale v obličeji vypadala starší. Další žena, tentokrát taky se světlými vlasy, ty se ale více přibližovaly blond barvě a byly delší, vypadala přesně na dvacet let. Byla drobnější než první žena a měla jemnější rysy. A nakonec muž, tedy spíš kluk. Může mu být tak osmnáct, devatenáct. Světle hnědé kraťoučké vlasy, milý úsměv. Moment, já ho odněkud znám.
"Ahoj,'' pozdravili nás všichni naráz a upřeli svůj zrak na mě.
"Ahoj,'' kuňkla jsem neslyšně. Všichni si mě tak prohlíželi, ale měli na tvářích milé úsměvy… První vstal ten kluk. Musím říct, je dost sexy. Měl na sobě černé triko a černé džíny a tenhle outfit mu skvěle zvýrazňoval dokonalou postavu.
"Ahoj, já jsem Liam,'' řekl a usmál se na mě krásným a milým úsměvem.
"Ahoj, já jsem Jazzra, ale říkej mi Jazz,'' řekla jsem nesměle. Už, už jsem k němu chtěla napřáhnout ruku, ale on mě objal. Musel se tedy trochu sklonit, jelikož on je dost vysoký a já jsem spíše malého vzrůstu.
"Vítej u nás. Doufám, že se ti u nás bude líbit a budeme se ti snažit nahradit pravou rodinu.'' To, jak mluvil, mě už zase dojalo.
"Děkuju,'' řekla jsem potichu a oči se mi zaleskly. Zřejmě si toho všiml.
"Ále, pojď sem.'' Znovu mě objal. Po chvilce jsem se odtáhla a děkovně jsem se na něj snažila usmát. Vrátil mi úsměv a já jsem se přemístila před další, pro mě neznámou osobu.
"Ahoj, jsem Ruth,'' představila se. "Jsem druhá nejstarší, je mi dvacet,'' usmála se na mě.
"Ahoj, mně je šestnáct,'' usmála jsem se na ni a ona mě objala. A nakonec jsem se seznámila i s posledním jejich dítětem.
"Já jsem Nicola,'' usmála se. "Bavili jsme se o tom, ke komu půjdeš bydlet a já bych tě ráda vzala k sobě, ale to nepůjde, protože je to dům mého přítele,…'' řekla omluvně.
"Jo, jasně. To chápu,'' usmála jsem se na ni. V tom bouchly domovní dveře.
"Ahoj, všichni. Tak už ji tady máme?'' zeptal se zřejmě Geoff.
"Jo, tati, tohle je Jazz,'' řekl za mě Liam.
"Ahoj,'' usmála jsem se na něj. Usměv mi oplatil. V tom jsem si vzpomněla.
"Vždyť já pro vás něco mám,'' usmála jsem se na ně a běžela do předsíně pro dárek, který jsem měla v příruční tašce.
"Ale Jazz, nemusela sis dělat škodu," řekla Karen.
"Ále, vyráběla jsem je sama,'' usmála jsem se na ně a vyndala jsem každému jeden náramek. "Je to jen taková malá pozornost za to, že si mě tu necháte.'' Nesměle jsem se usmála.
"Už jsem ti říkala, že jsem to slíbila tvé mamince a sliby se mají plnit,'' pronesla Karen. Usmála jsem se na ni.
"A kde tedy budu bydlet?'' zeptala jsem se už po několikáté, protože mě to dost zajímalo.
"U mě,'' ozval se Liam. "Teda, jestli ti nevadí, že bydlím s dalšími čtyřmi kamarády, kteří jsou pěkní blázni,'' zasmál se.
"Ne, jasně, že nevadí, ale není to trochu divný, že pět kluků bydlí pohromadě?'' zeptala jsem se a zasmála se.
"No, vlastně, do budoucna si chceme koupit něco svého, ale musíme být blízko sebe, protože spolu pracujeme," řekl.
"Pracujete?'' Zdvihla jsem obočí.
"No, zpíváme spolu. Jsem irsko-britský boyband. One…'' řekl, ale já ho přerušila.
"Direction,'' řekla jsem s úžasem.
"Ano,'' zasmál se.
"A já si říkala, odkud tě znám. Moje kamarádky jsou z vás na větvi,'' zasmála jsem se. "Mně se tedy taky líbí vaše hudba, ale jsem spíš na Reggae,'' usmála jsem se.
"Vážně? Tak jim pak musíme poslat nějakej náš suvenýr s podpisy, co říkáš?'' zasmál se.
"Počkej, až se dozví, že bydlím s Liamem Paynem. Myslím, že puknou závistí. Zvlášť Yazmeen,'' zasmála jsem se. Nechápavě nadzvedl obočí. "Ta tě totiž nejvíc žere,'' zasmála jsem se.
"Ach tak,'' zasmál se se mnou… Chvíli jsme se ještě všichni bavili a poznávali se.
*******
"Hele, Jazz, potřeboval bych jet. Mamka stejně večer odjíždí, tak co. Pojedeš už teď se mnou, ne?'' usmál se na mě.
"Jo jasně,'' řekla jsem. A otočila jsem se na Karen.
"Tak ahoj. Pěkně si to tam užijte. A vraťte se v pořádku,'' řekla jsem s malou obavou.
"Neboj, vrátíme a děkujeme,'' usmála se na mě.
Se všemi jsme se s Liamem objali a vyrazili. Pomohl mi s kufry do auta a já mu poděkovala. Sedla jsem si na přední sedadlo…



3 komentáre:

  1. Ráda si budu číst tuhle povídku. Jsem moc šťastná za to, že jsi se nevzdala. A já se trochu rozpomenu :D Jsi vážně dobrá :)

    OdpovedaťOdstrániť
  2. je to dokonalee :) tesim sa riadne na dalsiu cast!! a ten zaciatok tam mas 2x ten isty text ;)

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Děkuju moc, jste zlaté :)
    P.S. Jé ajo :D omlouvám se, nevšimla jsem si :)

    OdpovedaťOdstrániť