Dark Chocolate - 6. část

Neuvěřitelně moc se omlouvám, že je část až teď. :/

Vím, že si ani nezasloužím komentáře..

Ivette*

Ocitla jsem se před velkými černými dřevěnými dveřmi, na kterých bylo malým úhledným písmem napsané ‘knock‘. Zaklepala jsem tedy a pomalinku jsem otevřela ty, vskutku těžké dveře. Nakoukla jsem do prostorné, přesto útulné místnosti, kam i přes zatažené žaluzie mírně proudili sluneční paprsky. Hledala jsem ho, ale nikde tam nebyl. Ovšem, pak jsem si všimla, že jsou mírně pootevřené dveře na balkón. Potichu jsem vešla do místnosti a zaklapla jsem za sebou dveře. Tichými kroky jsem se vydala k balkónovým dveřím a při tom jsem si prohlížela Zaynův pokoj. Byl dokonalý. Jedna zeď byla celá pomalovaná grafity. Vypadalo to ale, že to není od profesionála. U této zdi měl obrovskou postel, která byla v tmavé barvě. Naproti ní bylo přes celou stěnu obrovské zrcadlo. Další zeď byla vymalována bíle a bylo u ní spoustu nábytku, a také dveře, kterými jsem přišla. Stěna protější vstupním dveřím, byla vymalována černě. V této zdi byli dveře na balkón a jedno obrovské okno. Stál u ní velký dřevěný stůl, na kterém byli poházené tužky a nedomalovaný obrázek. Teprve teď jsem si všimla všech černobílých obrázků, které byly nalepeny na černé zdi nad stolem. Na většině z nich byla dívka s mírně vlnitými, ne moc dlouhými, pravděpodobně světlými vlasy. Měla zřejmě světlé oči, velmi zvýrazně namalované a poměrně vystouplé lícní kosti. Když jsem se podívala znova na stůl, ležel tam jeden obrázek, který byl úplně jiný od ostatních. Vzala jsem ho opatrně do ruky. Byla na něm dívka s kudrnatými vlasy nakreslena z profilu. Vypadala tak trochu jako já.

‚‚Co tu děláš?‘‘zeptal se mě, mě už známý hlas, při kterém mi přeběhl mráz po zádech.

‚‚Jdu za tebou,‘‘zašeplala jsem a otočila jsem se na něj. V puse měl cigaretu a stál u balkónových dveří. Když si však všiml, co držím v ruce, rychlým krokem přišel ke mně a vzal mi obrázek z ruky.

‚‚Tohle jsi neměla vidět,‘‘řekl mírně naštvaně a začal skládat všechny nedokreslené obrázky, co byly poházené na stole.

‚‚Nevěděla jsem, že kreslíš. Je to překrásné. Jak dlouho už kreslíš?‘‘zeptala jsem se, protože mě to vážně hodně zajímalo.

‚‚Už od mala. Bylo mi asi osm, když jsem nakreslil první obrázek, co opravdu stál za to,‘‘řekl a opět si popotáhl z cigarety.

‚‚Já kreslím krátce a ani pořádně nevím, jestli to stojí za to,‘‘řekla jsem potichu a koukla jsem se na něj.

‚‚Máš je tady?‘‘zeptal se.

‚‚Mám je v pokoji,‘‘řekla jsem potichu a podívala jsem se na cigaretu, co držel v ruce.

‚‚Tak je přines,‘‘řekl a odešel na balkón.

Běžela jsem tedy do svého pokoje pro obrázky, kterých není zas tak moc.

***********

Když jsem se vrátila zpět, Zayn stále nebyl v pokoji, proto jsem tedy zavítala na jeho balkón. Seděl tam a kouřil další cigaretu. Nemohla jsem odolat.

‚‚Dáš mi taky jednu?‘‘řekla jsem potichu a čekala na jeho reakci.

‚‚Tak krásná holka jako ty, by neměla kouřit,‘‘řekl, ale přesto mi nastavil otevřenou krabičku s cigaretami. Začervenala jsem se a cigaretu jsem si nakonec nevzala.

‚‚A krásný kluk může?‘‘řekla jsem a po očku se na něj podívala.

‚‚Krásný kluk má dost svých problémů a v cigaretě hledá uklidnění a odpočinek od toho všeho,‘‘řekl, mírně se usmál a típl cigaretu o kovovou konstrukci balkónu.

‚‚Páni! Ty jsi se usmál. Poprvé od doby, co jsem tě poznala,‘‘řekla jsem a usmála jsem se na něj. Ovšem on mi na to nic neodpověděl, a tak jsem dořekla to, co jsem chtěla. ‚‚Krásná holka má taky dost svých problémů a v cigaretě, nebo jointu hledá úlevu, přesně jako krásný kluk,‘‘řekla jsem a koukla jsem se na Londýn, který se v dáli rozprostíral.

‚‚V jointu?‘‘řekl udiveně a podíval se na mě.

‚‚Jsem z Jamaiky. Co jsi čekal? Navíc, my jamajčani trávu nebereme jako drogu. Spíše jako lék. Samozřejmě, taky se nesmíš léčit pořád.‘‘uchechtla jsem se.

‚‚Máš tady něco?‘‘zeptal se. Evidentně ho to lákalo.

‚‚Samozřejmě.‘‘řekla jsem a zašmátrala jsem v kapse od kalhot. Začala jsem balit a jen jsem cítila Zaynův pohled na mě. Byli jsme oba dva ticho. Já jsem dobalila jointa a dala si ho do pusy. Zase jsem šmátrala v kapse a hledala jsem zapalovač. Zayn byl ovšem rychlejší a zapálil mi. Poprvé jsem natáhla a držela jsem kouř v plících, jak nejdéle to šlo. Po chvíli jsem vydechla a podívala jsem se na Zayna. Podala jsem mu jointa a mezitím jsem vyndávala obrázky z velkých černých desek.

***********

‚‚To bych do tebe vážně neřekl,‘‘pronesl potichu po tom, co jsme dohulili.

‚‚Neber to tak, jsem normální slušná holka, která neměla s ničím nikdy problémy. Ale tohle je prostě tak. Všichni tam od nás kouří trávu.‘‘pokrčila jsem rameny.

‚‚Víš ale, že u nás to není zas tak běžný a lidi to neberou tak v klidu.‘‘čekal, co mu na to řeknu.

‚‚Samozřejmě, proto o tom prosím nikomu neříkej. Neví to ani Liam.‘‘podívala jsem se na něj s prosbou v očích.

‚‚Neboj se. Ukaž mi ty kresby.‘‘natahoval se k obrázkům, co mi leželi na klíně. Zastavil se u jednoho, ne kterém byla vyobrazena žena s kudrnatými vlasy.

‚‚Máma…‘‘pronesla jsem tiše a hypnotizovala jsem obraz.

‚‚Páni, teď už se ani nedivím, že jsi tak krásná… Eh, máš být po kom.‘‘podíval se na mě zpod svých černých hustých řas s mírným úsměvem na tváři. Asi čekal, co udělám, ale já jen cítila, jak mi hoří líce.

‚‚Vážně se mi líbí, když se červenáš. Na tvé tmavé kůži to vypadá tak dokonale.‘‘usmál se.

Sakra, to mi dělá naschvál? Složila jsem svůj obličej do dlaní, jen aby neviděl, co se mnou dělá.

‚‚Zayne, nech toho prosím.‘‘zamumlala jsem a ani jsem nevěděla, jestli mi rozumí. Položil své dlaně na mé a pomalu mě odkryl obličej.

‚‚Říkám pravdu a… Dobře, nechám toho. Zatím.‘‘vzdal to, když viděl můj výraz ve tváři.

‚‚Děkuju. Ale máš pravdu, maminka byla opravdu nádherná,‘‘řekla jsem a po dlouhé době se mi objevili slzy v očích.

‚‚Ale no tak.‘‘přitáhl si mě na svou hruď a hladil mě po mých kadeřích.

‚‚Kresli víc…‘‘zašeptal, po chvíli objímání do mých vlasů. ‚‚Máš vážně talent… Chtělo by to akorát dobrou předlohu. Jednou tě vezmu na místo, kde kreslím, je tam naprostý klid a můžeš se tam plně soustředit.‘‘pousmál se, když se odtáhl. Já mu na to nic neříkala. Když po chvíli promluvil, divila jsem se, jak změnil téma.

‚‚Jazz, chápu, že to co jsem včera chtěl udělat, by k ničemu nevedlo,‘‘řekl potichu.

‚‚Ne, nech mluvit mě prosím.‘‘řekla jsem a položila jsem mu na rty prst. ‚‚Chápu, co prožíváš, ale Zaynie, je čas se posunout dál. S Perrie to už evidentně nikam dál nepovede a my všichni tě neradi vidíme takhle zmučeného. A k tomu včerejšku, nezlobím se, a nechci, abys kvůli tomu byl nešťastný. Chci jen, abychom byli kamarádi, a chci ti pomoct dostat se z toho. Mám tě opravdu hodně ráda a ničí mě vidět tě takhle nešťastného,‘‘řekla jsem a měla jsem v očích slzy, Když jsem viděla, jak Zaynovi stekla jedna slza po tváři. Přisunula jsem se k němu blíže a pevně jsem ho objala. Po chvíli se ode mě odtáhl a podíval se mi zpříma do očí.

‚‚Děkuju moc, za všechno. Jsi skvělá. Mám tě rád a slibuju, že se budu snažit zapomenout na ní a zase žít. Kvůli tobě a kvůli všem. Jsi báječná a jsem rád, že mám takovou kamarádku,‘‘řekl a dal mi pusu na tvář.