Dark Chocolate - 8. část

Ahoj, je tu další díl. Trochu mě mrzelo, že k minulému dílu přibyly jen dva komentáře a k tomu jen v jednom byli odpovědi na mé tři krátké otázky. A proto, chci poděkovat oboum slečnám, co si na mě vzpoměly a tímto jim věnuji tento díl. :) Děkuji vám holky.

P.S. Doufám, že alespoň u tohohle dílu se objeví víc komentářů, které mě dokážou nakopnout k dalšímu psaní :) Takže 5+ komentářů k dalšímu dílu?

Enjoy it.

Ivette*

Posadila jsem se na lavičku, umístěnou v nejtemnějším koutě zahrady. Seděla jsem zády k domu a jen tak koukala do tmy srze drátěný plot. Chtěla jsem být sama. A tohle místo mi k tomu plně vyhovovalo. Proč se všechno komplikuje ještě víc, než už to je? To sakra nemůžeme být normálními přáteli? Musí to všechno stěžovat? Vždyť on miluje ji, proč si zahrává se mnou? Tohle bolí, když vím, že tyhle pohledy, doteky a sladká slova by mi nevěnoval za normálních okolností. Kdyby nikdy nechodil s Perrie a byl by sám, pravděpodobně by si mě ani nevšiml. Mám ho ráda a bolí mě, když vím, že jsem jen náplast. Náplast na jeho zlomené srdce.

Dveře na terase tiše klaply a tím přerušily mé myšlenky. Zvlhlou trávou se ke mně nesly lehké kroky. Věděla jsem, komu patřily.

‚‚Nech mě být, prosím,‘‘broukla jsem do ticha a doufala, že mou prosbu vyslyší. Spletla jsem se. Posadil se vedle mě a tiše si povzdychl.

‚‚Chci být sama,‘‘řekla jsem znovu, ale on se stále nechystal k odchodu. Skrčila jsem svoje nohy a bradu jsem si opřela o kolena.

‚‚Já-.. omlouvám se,‘‘řekl potichu. ‚‚Už po několikáté, já vím,‘‘vydechl.

‚‚Dal jsem ti slib, že začnu zase žít, a že se změním a jen pár hodin na to, jsem ho porušil. Nejsem dobrý kamarád. Vlastně jsem ani nikdy nekamarádil s dívkou. Asi to ani neumím. Možná proto se k tobě chovám, jako kdybys byla něco víc, než jen kamarádka.. Eh, tedy, myslel jsem to tak, že asi proto se nedokážu ovládat, když jsem v tvé blízkosti. Promiň, že tě kolikrát přivádím do rozpaků, ale možná to dělám naschvál. Já, nevím, jak se chovat ke kamarádce, vždycky s dívkami, tak trochu flirtuji, i když je pravda, že to nahoře, došlo trochu dál, než bych chtěl. Ale já vlastně nevím, co teď chci. Nevyznám se v sobě ani ve svých pocitech.. Vážně mi promiň, jestli jsem se dotkl tvých citů. Ani trochu jsem to neměl v úmyslu.‘‘ otočila jsem se na něj. Zrak měl upřený na své bosé nohy, kterými brouzdal v trávě.

Bylo mi ho trochu líto, po tom, co řekl. Vím, že moje reakce byla trochu přehnaná, ale moje city jsou stále neurovnané, po smrti maminky. Sebemenší věc mě dokáže rozhodit.

‚‚Vlastně jsem ráda, že jsme si bližší, než jen jako kamarádi. Ale nemůže to dojít tak daleko, jako nahoře. Ne, když vím, že je to jen kvůli tvému srdci, které nebije pro mne.‘‘

‚‚Vím, že jsem to nahoře přehnal, ale už to nějak nemůžu vzít zpět.. A s tím srdcem, není to zas tak úplně jak si myslíš. Já jí miloval a máš pravdu, moje srdce bilo, možná stále bije, pro ni, ale stejně tak bije pro všechny tam nahoře v domě, pro moji rodinu, i pro tebe,‘‘podíval se na mě srze svých sklopených řas. ‚‚Ano, možná nebije stejně silně pro všechny, ale .. prostě ti chci říct, že mám tebe i ty nahoře strašně moc rád a nechci aby jsis myslela, že používám tebe, jako náhradu za Perrie. Není to tak a vlastně by to ani nešlo. Jsi totiž úplně jiná, než ona. A možná i lepší..‘‘koukal mi zpříma do očí a trochu se pousmál, když to všechno dořekl. 

Měla jsem v očích slzy a věděla jsem, že dlouho nebude trvat a rozbrečím se, jako malá holka.

‚‚Neplakej,‘‘natáhl ke mně ruku, poté co mé slzy přetekly přes má víčka, a jemně mě pohladil po tváři.

Padla jsem mu kolem krku a plakala. Všechno na mě dolehlo.

Zayn obmotal své silné paže kolem mých zad a pevně mě objal. Tohle jsem potřebovala. Útěchu. Fyzickou útěchu. Zayn se mnou kolíbal ze strany na stranu hodnou chvíli, až jsem nakonec upadla do říše spánku.

****

Paprsky slunce mě polechtaly na tváři. Otočila jsem se na druhý bok a snažila jsem se zase spadnout do tvrdého spánku. Když se mi to ale ani po deseti minutách nedařilo, pomalu jsem otevřela oči.

Moment, tohle není můj pokoj. V mírném šoku jsem se rychle posadila, když v tom jsem uviděla svůj rozespalý odraz naproti ve velkém zrcadle. Za mnou se vyjímala barevná stěna posetá grafiti, a ta mě jen utvrdila v tom, že jsem spala v Zaynově pokoji. Proč ale? A navíc, kde je on? Porozhlédla jsem se po pokoji, když se můj pohled zastavil na hodinách na nočním stolku. 8.00 a.m. Určitě všichni ještě spí, vzhledem k tomu, že šli jistě spát o hodně později než já. Když jsem si uvědomila, že jsem v pokoji úplně sama, vstala jsem a rozhodla se, že půjdu do svého pokoje trochu se zkulturnit. Otevřela jsem dveře, ale v tom jsem narazila do rozpálené hrudě. Zvedla jsem oči a uviděla Zayna, oblečeného jen do půli těla, hledíc mi do očí. O bože.

‚‚Ahoj,‘‘usmál se na mě a potichu za námi zaklapl dveře.

‚‚Eh, ahoj,‘‘pousmála jsem se.

Přešel ke skříni, chvíli se v ní přehraboval a nakonec vytáhl černé tílko, které si rychle převlékl přes hlavu. Pak se opřel o skříň, ruce spojil za svými zády a chvíli na mě jen tak koukal.

‚‚Takže, jak se ti spalo?‘‘probral se po chvíli z tranzu.

‚‚Celkem dobře, ale proč-..‘‘

‚‚Proč jsi v mém pokoji?‘‘povytáhl obočí a na tváři se mu objevil široký úsměv. ‚‚To je jednoduché. Včera venku jsi usnula, a tak jsem se rozhodl nebudit tě, vzal jsem tě do náuče a chtěl tě odnést rovnou do tvé postele, ovšem, plán se zkomplikoval, když jsem na chodbě uslyšel hlasy Nialla a Liama, takže jsem na prvním poschodí zabočil k sobě do pokoje a uložil tě sem. S Louim jsem se pak dohodl, jestli můžu spát u něj. Nechtěl jsem, aby si kluci mysleli ještě něco víc, k tomu, co včera viděli, proto jsem se jim na chodbě vyhnul. Louimu jsem pak vše vysvětlil a on souhlasil, že můžu spát u něj. Ještě štěstí, že tu El dnes nebyla, jinak bych musel k Niallovi a ten strašně kope,‘‘zamračil se.

‚‚Takže jsi klukům zatím nic neříkal?‘‘zeptala jsem se, tedy spíš jsem se v tom sama utvrzovala.

‚‚Ne, kromě Louise zatím ne, ale myslím, že bychom jim to měli vysvětlit. Po včerejšku jsou asi trochu zmatení,‘‘zasmál se.

‚‚Ano, to bychom měli. U snídaně to bude nejlepší, co říkáš?‘‘zeptala jsem se a trochu si pročísla své rozcuchané vlasy.

‚‚Souhlasím.‘‘

‚‚Dobře, takže já se teď půjdu nahoru umýt, a pak se sejdeme tady?‘‘přešla jsem ke dveřím. ‚‚Mimochodem, jakto, že zrovna ty, jsi dnes jako první vzhůru? Vždycky vyspáváš nejdéle.‘‘zvědavě jsem se na něj podívala.

‚‚To kvůli tobě, abys nebyla zmatená, proč jsi u mě. A navíc, Lou má strašně nepohodlnou postel,‘‘zaskuhral a trochu si protáhl záda. ‚‚Až budeš připravená jít na snídani, tak mě tedy vyzvedni.‘‘ještě jednou se na mě usmál. 

‚‚Dobře, tak já jdu,‘‘otevřela jsem dveře, naposled jsem se usmála a utekla jsem nahoru do svého pokoje.

****

Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla si do vany plné horké vody s voňavou pěnou. Umyla jsem si vlasy a pak chvíli jen tak relaxovala se zavřenýma očima. Nakonec jsem ale vylezla, obmotala jsem se velkou bílou osuškou a přešla jsem do pokoje. Z prádelníku jsem si vytáhla čisté spodní prádlo a oblékla jsem si černé legíny a větší červenou károvanou košili. Vyfénovala jsem si své lokny a stáhla je do vysokého culíku. Řasy jsem si jemně přejela řasenou a nanesla jsem si na obličej trochu make-upu. Když jsem se pak prohlédla v zrcadle, a byla spokojena s tím, jak vypadám, vzala jsem z postele mobil, zavřela za sebou dveře a potichu jsem se vydala po schodech dolů, k Zaynovu pokoji.